>Proč tato internetová stránka?<
Skoro žádný sběratel - ať vědec či cestovatel - se neptal dotyčných uživatelů peří a výrobců šperků z peří na symboliku použitých barev a ptáků. Další možná odpověď by mohla být také pouze formulována takto: "Děláme to tak, jak to dělali naši předci".
Tak pomíjivý a nesrozumitelný, jako byl a je váš nejdůležitější šperk, tak pomíjivé byly a jsou ty stovky kmenů z nížin. Jak málo jich zůstalo, kterých se ještě dnes můžeme ptát. Proto je toto jedna z nejdůležitějších úloh a otázek muzeí lidstva(etnologických muzeí) v příštích letech a desetiletí, tak aby zůstali vzpomínky na zbytek jednotlivých etnik a národů, za účelem pohlížet, brát v úvahu a pracovat na sbírkách společně.
Tato stránka je věnována výrobcům šperků z peří a jejich potomkům, ale také mnohým Evropanům a Jihoameričanům, kteří podporovali přijmutí rozmanitostí kultur a přežití domorodců a stále ještě proto hodně dělají.
Pouze velmi málo muzeí umožňuje návštěvníkům optický vstup do celého muzea. Tyto depozitáře, nazýváno "Schaumagazine"(ukázkový depozitář), jsou v Evropě rarita a proto velmi žádaný cíl či meta dalších let, i když nemusí být žádané tolika návštěvníky. Pro některé z nich jsou to jen přeplněné sklady (výstavy přirozeně zůstávají hlavní formou prezentace muzeí).
Virtuální otevření depozitáře na internetu ve formě fotek předmětů, obecných katalogů, sbírky dokumentů, fotek z terénu atd., umožňují kompletně novou kvalitu způsobu obsahu práce a uspořádání naší existence/našeho bytí. Zatímco doposud vědecká práce rozptyluje sbírky na příliš částečné kolekce, což je spojeno se značnými výdaji na cestování a časově náročné bádání. Mohlo by to začínat prvotním prošetřením doma, následované odůvodněným výzkumem, již roztříděných předmětů, které se již přímo vztahují k muzeím.
V principu, tato digitální prezentace velmi pomůže v tom, že je nabízená všem přes internetové prostředí, kde by byla vyhledávací slova mezi muzei sjednocena.
Po více než 10 let jsou nizozemská etnologická muzea těmi, kdo jsou pro digitalizaci archívu, tj., že data sbírky jsou definovaná v základních vstupních datech, jako fotografie předmětů, seznam slov, nahrané a naskenované stránky atd. V jednom z osmi nizozemských etnologických muzeí uspořádali pracovní skupinu, která se propracovala k "Thesauru"(seznam slov, názvosloví). Toto bude neustále dále ošetřováno, rozšiřováno a vylepšováno. Pouze tento "Thesaurus" dává možnost časově efektivnímu hledání geografických a nebo kulturních regionů či předmětných odkazů v rozsahu dat (hledej viz: www.svcn.nl, www.tropenmuseum.nl).
Jedno francouzské ojedinělé řešení bylo ukončeno před několika lety, mělo by být zmíněno i muzeum "Paris Mussec you quai Branly". Skoro celá sbírka byla digitalizovaná a je přístupná na webové stránce www.quaibranly.fr.
Ve vztahu k německým etnologickým museím, zůstává stanoveno, že doposud žádné muzeum nezvládlo uveřejnit zásoby sbírek v digitální podobě. Mojí myšlenku mají vlastně ještě v Zaoceánském muzeu v Brémách, kde byla sbírka dalekosáhle vyfotografovaná a digitalizována, veřejně přístupná však není. Budoucnost u nás ještě nezačala…
Etnologická muzea patří k těm druhům muzeí , které do podstatné míry nedrží a neuchovávají historické vlastnictví té oné země, ale jsou to objekty jiných kultur. Také když jsou právě tyto objekty ve vlastnictví muzea, tak jsou a zůstanou, v nejlepším případě, ve společném vlastnictví, jež je chráněno a ctěno. Je to světové kulturní dědictví zvláštního druhu, druhu skrze příběhy sbírek rozlišných kultur navzájem propojených a svázaných.
Tato zodpovědnost je pro jednotlivá muzea a jejich nositele často příliš velká a obdržení předmětů si nemohou dovolit. Proto se to do budoucnosti může zdát nevyhnutelné. Řešením by mohlo být, zplnomocnění mezinárodní či evropské instituce (UNESCO/ ICOM/ nebo by se založila úplně nová organizace), která by mohla ochránit tyto předměty. Zaprvé by je mohla ochránit po finanční a organizační stránce a zadruhé z hlediska kontroly a finanční podpory muzeí s prací se sbírkami a s jejich uveřejňováním (cena peněz, vyznamenání atd.), ale také by mohla být muzea donucena k sankcím za nedodržování přikázaného zacházení se sbírkami.
Šperky z peří pocházející z údolí Indiánů z jižní Ameriky může být z evropského pohledu uměním a skutečně jsou tyto kousky opravdu zobrazením příslušné životní filozofie, mytologie či náboženství jejich zhotovitelů. Všechna tato slova sjednocují duchovní a materiální vztahy v životě, kterým bychom mohli alespoň částečně porozumět, pakliže bychom s těmito lidmi dlouhá léty žili.
Vzhledem k dávným(již neexistujícím) kulturám už to možné není a u nynějších kultur je to možné pouze pro velmi málo lidí. Musíme tedy, zajistit jak možnou obsahovou tak významovou stránku výběru na dlouhé a obtížné cestě při vyhledávání – jinak naše předměty nebudou vyhledávány správně. Najít můžeme příslušnou zcela speciální skupinu lidí s jejich tradicemi. V žádném případě však nechceme tvrdit, že jsou tyto skupiny identické, jde pouze o použité výrazy jako: "kmenové umění", "Tribale umění", "prvotní umění", "mimoevropské umění", které mohou klamat.
Tyto předměty mohou být důležitým vstupem na cestě za porozuměním myšlení a života jiných kultur a nám by mohli pomoci brát vlastní svět s jeho důležitostmi méně vážněji.
Také bez hlubšího porozumění u nás existuje spontánní porozumění a estetická radost z krásy barev. Pozornost je dávána trpělivosti, zkušenosti a pilným rukodělcům či řemeslníkům.
Problémy mohou také nastat s autorským právem. Některá hlavní muzea stále ještě neupřesnila formulaci autorského práva, s jehož platností by tyto problémy mohly nastat.(tento zákon bych respektoval a podepsal a také bych ho naprosto přesně dodržoval) Cíl musí být, že virtuální podoba zásob bude zveřejněna PRO VŠECHNY tak jako pro žijící následovníky výrobců těchto předmětů ve všech částech tohoto světa.
